JAK JSEM SI MYSLELA, ŽE MÁM PRAVDU

V životě jsem si byla jistá už mnoha věcmi – tím, co si myslím, co říkám, a nejvíce tím, jak by to měli mít TI DRUZÍ.

Limitovaná svou vlastní představou, svým subjektivním vnímáním reality, skládala jsem si do hlavy soudy o našem světě a naší realitě. Vždycky jsem hledala nějaký koncept, nějaký vzorec pro to, jak to na tomhle světě funguje. Vzorec, který bych mohla sdílet s ostatními jako PRAVDU.

Můj táta se vždycky smál, že jsem takový ‚pravdoláskař‘. Člověk, který pokaždé kopal hluboko a upřednostňoval nepříjemnou pravdu před komfortní lží.

A pochopitelně jako všichni na tomto světě jsem si myslela, že vím všechno nejlíp.

Moje abstraktní mysl se toulala v nejrůznějších myšlenkových konceptech, které převracela ze všech stran. Mysl, která byla schopna vidět věci skoro z jakéhokoliv úhlu pohledu, považovala sebe sama za mistra světa. Za toho, kdo chápe všechno nejlíp, všemu rozumí a pochopitelně má taky vždycky PRAVDU.

Postupem času jsem se skutečně dostala k mnoha pokladům, které mi otevřely oči. Tyhle poklady jsem potom sdílela se světem a demonstrovala je jako všeobecně platnou pravdu.

Až jednou jsem se nějak dostala ke článku, který jsem v minulosti napsala v zápalu mentálního osvícení. A ačkoliv byl ten článek sám o sobě velmi obohacující, s hrůzou jsem zjistila, že jsem nepsala pravdu o světě, psala jsem pravdu SAMA O SOBĚ!

S údivem jsem dosazovala popsaný koncept na některé lidi ve svém okolí, abych přišla na to, že na ně vůbec NEPLATÍ. Jednoduše to měli úplně jinak.

My lidé si totiž neuvědomujeme, že každá bio-forma (lidské tělo) je omezena SVÝMI VLASTNÍMI LIMITY.
Svým vnímáním reality, svými zkušenostmi, svým nastavením… Možná existují jakési vzorce, které jsou podobné jeden druhému. Jakási témata, která se prolínají. Ale bohužel nikdo nejsme schopni život uchopit mentálně v jeho pravé podstatě, protože to zkrátka nejde.

Smyslem lidského života je prostě jen žít – VE SVÉ VLASTNÍ PRAVDĚ

Lidský život má NEKONEČNĚ MNOHO PODOB

To je přesně to, na co se díváme a nelíbí se nám. Odlišnost jiných bio-form od nás samých.

Lidé jsou velmi rozdílní jeden od druhého. Každý žije naprosto jiný příběh, naprosto jinou subjektivní pravdu, a my se na ně díváme a říkáme si: „To jsou ale blbci“, zatímco oni se dívají na nás a říkají si jací blbci jsme my.

Svět je plný ignorantských lidí. Svět, ve kterém se řeší, proč něco odmítáme, místo toho, aby se řešilo, CO VLASTNĚ ODMÍTÁME. Naprostá ignorace našich vlastních omezení. Ignorace, že jsme limitováni bio-formou, ve které se pohybuje na tomto světě.

Pochopit svět mentálně znamená POCHOPIT NEPOCHOPITELNÉ

Koho vlastně zajímá, že máme pravdu?
Koho zajímá, co si myslíme?
Koho zajímá, že si MYSLÍME, ŽE MÁME PRAVDU?

Na světě se právě teď pohybuje sedm miliard subjektivních pravd. Sedm miliard bio-form s omezeným vnímáním reality. Sedm miliard myslitelů, kteří ví přesně, jak by to ostatní měli mít.

A tak jsem se smířila s další nepříjemnou pravdou o tom, že NIČEMU NEROZUMÍM, NEJSEM SCHOPNA TO POCHOPIT A ŽE JE TO V POŘÁDKU.

Vlastně mě mnohem víc baví život žít, než o něm donekonečna přemýšlet.

Taková je má OSOBNÍ SUBJEKTIVNÍ PRAVDA

A jaká je ta vaše? :)

S láskou ❤

Marika Paul