CO JE PSÁNO, TO JE DÁNO: 10 VELKÝCH MÝTŮ OSOBNÍHO ROZVOJE

Na internetu se dá najít tolik mylných informací, že kdyby člověk věřil všemu, co si přečte, nebude za chvíli strachy ani vycházet z domu. Já osobně za nejškodlivější druh mylných informací považuju ty, které se navenek tváří oduševněle, spirituálně a že to s námi jakoby ‚myslí dobře‘. Ne nadarmo se říká, že CESTA DO PEKLA JE DLÁŽDĚNA DOBRÝMI ÚMYSLY!

Ve jménu těchto New Age mouder se po internetu šíří tuny tuplovaných nesmyslů, kterým naprosto bezmezně věříme. Nejčastěji pro to, že jsme ještě sami neobjevili svou vlastní pravdu a nevěříme své vlastní jedinečnosti. Proto si necháme všeobecně rozšířené ‚pravdy‘ poslušně naordinovat zvenčí a potom je spolu s ostatními šíříme jako ‚vesmírné zákony‘.

Dnes jsem narazila na jeden z takovýchto článků: „40 vět, které vám pomohou uspořádat si myšlenky“ https://www.pronaladu.cz/40-vet-kte…. ProNáladu.cz je jeden z mých oblíbených portálů, avšak sdílení nesmyslů bohužel patří k jejich tvorbě.

Tento článek patří mezi ty obzvláště stupidní, proto jsem si dovolila malý protiúder a na prvních 10 bodů jsem napsala svůj názor. Možná budete naštvaní, ale to nevadí. Zde jsou moje vhledy:

1. Všechno se opakuje dvakrát. Nejprve v mysli, potom ve skutečnosti. Zacházejte tedy se svými myšlenkami obezřetně. Mají schopnost zhmotnění.

Nejrozšířenější nesmysl současnosti – „myšlenky mají schopnost zhmotnění“. V lidské mysli toho za den proběhne tolik, že kdyby 7 miliard lidí manifestovalo na základě svého uvažování, vypadalo by to tady jako na obří skládce. Naše mysl je ve skutečnosti sebe-reflektující vědomí a obsah myšlenek pochází nejčastěji z otevřených energetických center v našich tělech, která jsou náchylná na vnější podmiňování. SVÉ MYŠLENKY SI NEVOLÍME a nejsme za ně zodpovědní. Co však rozhoduje, je to NAKOLIK JIM VĚŘÍME. Pokud tedy máte jakékoliv zlé, nesmyslné nebo bláznivé myšlenky a zároveň si uvědomujete, že to jsou JEN MYŠLENKY, potom je vše v nejlepším pořádku.

2. Neexistují žádné okolnosti bránící dosažení úspěchu, pěkně krok za krokem.

Posedlost úspěchem je dalším morem dnešní doby. Všechno se posuzuje jen podle toho, nakolik je to úspěšné. Tahaní lidiček ‚k úspěchu‘ je obrovský byznys, na kterým si namastí kapsu nejeden vyčůraný oportunista. Asi se vám to nebude líbit, ale O SVÉM ÚSPĚCHU NEROZHODUJETE. Představte si orchestr celého Vesmíru a v něm jeden malý človíček, který ‚si jde za svým snem‘. Když to není v plánu celé orchestru, prostě se to nestane. Pokud však z nějakého důvodu ten človíček má být součástí speciálního orchestrálního plánu, potom bude. Naše ‚síla vůle‘ na to nemá žádný vliv.

3. Přemýšlejte a získáte to, po čem toužíte. Pracujte a budete mít to, kvůli čemu pracujete. Někdy je to opravdu tak jednoduché.

Tak tady se narovinu přiznám, že jsem to prohlášení ani nepochopila, ale už zase někdo mele o tom, jak nás ovlivňuje přemýšlení. Víte co si myslím? Že spousta lidí umí výborně přemýšlet a teoretizovat, ale vůbec neumí žít. A co se týče toho pracování, tak to jako budu mít peníze? Nebo třeba uznání? Aha, tak to je opravdu jednoduchý…

4. Nepřipusťte, aby jedna špatná chvíle zkazila spoustu těch pěkných. Nedovolte, aby vám hloupá malá dramata kazila život.

Tak zaprvé, co to jsou ‚malá dramata‘? Neskládá se z nich náhodou celý život? Jakým způsobem rozhoduji o tom, co mi zkazí a nezkazí náladu? Pokud jsem emoční typ, potom mou náladu určují emoční vlny. Pokud jsem neemoční typ, svou náladu nasávám zvenčí. V obou případech však nerozhoduji o tom, co mi mění náladu, pouze si VOLÍM ZPŮSOB SVÉ REAKCE NA TO, ŽE ZAŽÍVÁM KONKRÉTNÍ EMOCI. Někdy si náladu zkazím, protože prostě má být zkažená a i tak je to v pořádku.

5. Lepší je litovat toho, co jsme udělali, než toho, co jsme neudělali. Nemyslete na to, co by bylo bývalo, kdyby…

První věc, se kterou částečně souhlasím. Pro mě osobně bývá skutečně horší něco neudělat než udělat. Konflikt, který u těchto situací vzniká, je náš vnitřní rozpor, že ‚jsme něco měli udělat jinak‘. Zatím však nechápeme, že V KAŽDÉ SITUACI SE CHOVÁME TAK, JAK NEJLÉPE DOVEDEME. Je třeba se smířit s tím, že v dané chvíli to bylo naše maximum. Kdybychom se zvládli zachovat jinak, udělali bychom to. Jsme pořád jen lidi. Rozhodně to však neznamená, že bychom se měli vrhat do věcí, do kterých se vrhat nechceme, jenom pro to, že to psali v nějakém článku.

6. Zklamání a stres se rodí z vaší reakce na nezdar. Změňte přístup a zklamání i stres zmizí.

Zklamání vyvěrají automaticky z nenaplněných očekávání, NIKOLI Z NAŠÍ REAKCE NA NEZDAR! Zklamání se dá předcházet tím, že budeme do věcí vstupovat pouze za účelem zkušenosti, nikoliv s konkrétní představou v hlavě. Avšak myslím si, že zklamání se tak úplně vyhnout nedá. Někdy ani nevíme, že něco očekáváme a bum! Jsme zklamaní. Zklamání a stres jsou normální aspekty života a občas je pocítíme, protože prostě takové věci lidské bytosti cítí. Nic víc.

7. Buďte pozitivní. Hned teď se začněte usmívat – ne proto, že všechno by bylo tak dobré, ale proto, že dokážete něco dobrého vidět na všem.

Po tomhle prohlášení mi okamžitě naskakujou osypky. Pozitivní myšlení je nakažlivý tuplovaný bullshit. Jedná se o vědomé vytěsňování negativního a popírání temné stránky života. Vědomé dívání se na kus hovna skrze filtr s kytičkama. Negativní smýšlení je normální aspekt života a je potřebný stejně jako ten pozitivní. Pokud jste emoční typ, pozitivní a negativní smýšlení se vám děje samo na základě emoční vlny. Jako neemoční typ jste nejpřirozenější v neutrální náladě. Proto je nejlepší nechat sebe a svou náladu na pokoji.

8. Lež existuje, pouze když jí věříte. Pravda vás nakonec osvobodí. Když se vám do hlavy vkrádají negativní myšlenky, ptejte se sami sebe: «Je to všechno vůbec pravda? Jsem si tím jist na sto procent?» A pak nechte lež, AŤ SI JDE.

Další bod, se kterým částečně souhlasím. Myšlenky jsou jen myšleny (jak už bylo zmíněno v bodě 1). Obrovská část našich myšlenek jednoduše není pravda. Myšlenky jsou abstraktní představy, subjektivní soudy a často změť nejrůznějších nesmyslů, které si navíc vědomě nevolíme. A o tom, že nás pravda nakonec osvobodí, nejsem vůbec přesvědčena. Pravda je tak dobře ukryta, že k ní většina lidí během života ani nečuchne.

9. Žádná kniha nemá jen jednu jedinou kapitolu. Jediná kapitola nesdělí celý příběh. Jediná chyba nepředurčuje celý váš život. Obracejte další stránky, které je obrátit třeba.

No, podle mě existuje hodně chyb, které mohou být naprosto fatální a předurčovat celý náš osud – třeba nechtěné těhotenství nebo nepozornost za volantem. Autor tím však podle mě chtěl sdělit, že když uděláte něco blbě, zas tak moc se toho neděje. A já si dokonce myslím, že spoustu věcí, který my lidé nazýváme ‚chybami‘, jsou zkušenosti potřebné pro náš další vývoj a jsou tedy naprosto normální stránkou života. Takže ano, s tímto se taky dá částečně souhlasit.

10. Pamatujte, že odvaha netkví v tom nechat minulost být, ale vzít si z ní ponaučení.

Já osobně bych tedy nemíchala slovo ‚odvaha‘ a ‚minulost‘ dohromady. Odvaha je schopnost udělat to, co si moc přejeme, ale zároveň se toho velmi bojíme. Ponaučení si tak jako tak bereme vždycky, protože NÁŠ MOZEK SE NEUSTÁLE ADAPTUJE NA REALITU SKRZE PROŽITÉ ZKUŠENOSTI. A stejně jako všechno, ani o tomto nerozhodujeme a nemáme to pod kontrolou. Nechat minulost být znamená nechat ji být, nezabývat se jí. A stále nechápu, co s tím má, sakra, společnýho ta odvaha?

No a tak to je

Takovéto články mě osobně vždy inspirují k tomu, abych obnovila spojení se svou vlastní pravdou.

A co vy, jaký je váš pohled? Troufli byste si sami okomentovat některý z dalších bodů? Nebo je naopak něco s čím doopravdy souhlasíte?

Váš názor mě zajímá, tak sem s ním!

S láskou

Marika Paul

One Reply to “CO JE PSÁNO, TO JE DÁNO: 10 VELKÝCH MÝTŮ OSOBNÍHO ROZVOJE”

  1. Pozor, aby se někdo neurazil! 😀 😀